Tony Wilson - Génius ?

Skutečná osobnost hudebního a producentského průmyslu. Jen díky němu se nám do paměti nezapomenutelně vryly jména skupin, jako jsou Joy Division(po smrti Iana Curtise - New Order) či Happy Mondays.
Tehdejší éra by se dala považovat za jeden z vrcholů hudební historie ve světě vůbec. Každý chtěl žít nebo alespoň navštívit Manchester, Mekku nezávislé hudby.


Souběžně s prací v regionální Granada Television, kde uváděl hudební program So It Goes a magazín aktualit World In Action, se Tony Wilson pustil na sklonku 70.let do odvážného podniku. Založil label Factory, kde zastupoval právě zmíněné hudební skupiny. Dále si splnil vlastní sen a založil "Haciendu" - hudební klub, ve kterém vystupovala řada hudebních interpretů.


Když 10. srpna 2007 podlehl rakovině, přišel svět o jednoho génia, který se však nesmazatelně zapsal do análů hudební historie.


Kulminující etapu Haciendy a celé "madchesterské" scény zachytil ve svém polofiktivním snímku Nonstop párty (2002) režisér Michael Winterbotton
Jeho postava se také objevila  ve snímku Antona Corbijna "Control"

Klaus Nomi

Původním jménem Klaus Sperber. Německý rodák, který proslul svým excentrickým chováním. Kabaretiér, herec, zpěvák, který obdivuhodně dokázal skloubit prvky popu, rocku a opery a ve výsledku to opravdu fungovalo.
V Německu se mu moc nedařilo. Působil jako uvaděč tamější berlínské opery. Trpěl depresemi, které řešil závislostí na heroinu. Proto se rozhodl odcestovat a zkusit štěstí někde jinde. Nakonec na začátku 80. let zakotvil v New Yorku, kde se setkal se spoustou zajímavých lidí a dokonce se spřátelil i Davidem Bowiem.
Měl svérázný styl. Podivuhodné kostýmy, svůj nezaměnitelný sekaný německý přízvuk a texty, se kterými byl vskutku jedinečný.
V roce 1982 se u něj však začínají projevovat známky tehdy ještě ne tak známe nemoci - AIDS. Umírá o rok později v New Yorku a stává se tak první veřejnou osobností, která podlehla tomuto onemocnění.
Do dneška má spoustu fanoušků po celém světě

Bondage Fairies

Skupina, která se opravdu liší od všeho, co jste doposud mohli slyšet. Dva kamarádi ze Stockholmu, co to spolu táhnou už od roku 2001, milovníci Atari zvuků a s maskami "muších" robotů, jedním slovem, vlastně dvěma - originální a návykové.
Svůj název "Bondage Fairies" si vypůčili od japonského kresleného porna, kterým se ve své hudbě citelně inspirovali.
S úsměvem se hlásí k žánru “nintendo-death-punk”
Za svou kariéru zatím stihli vydat dva singly a dvě alba:
He-man 7” (2005), What You Didn’t Now when You Hired Me (2006), Garbage Indiebands (2008) a Cheap Italian Wine (2009)

Bondage Fairies - Pink Eye Paranoia


Bondage Fairies - Gay Wedding

Filmový zážitek 1#

Faktótum (2005) Bent Hamer

Skvěle sem se dnes bavil u filmu podle předlohy literárního díla Factótum(Charles Bukowski). Přečetl jsem od něj snad vše co se jsem mohl a byl jsem docela napjatý, jak dopadne filmové ztvárnění. Nezklamal jsem se. Bukowskiho alter ego Henry Chinaski vypadal přesně jako v mých představách. Film zaznamenával denní stereotyp propletený erotickými hrátkami, alkoholem a nezávislým životem jdoucím od práce k práci, z které byl vždy zanedlouho vyhozen:)
"Mr. Chinaski, you're fired !" :DDDD

Trailer:

Beware!

..to by řekl Bela

"Beware! Beware! Beware of the big green dragon that sits on your doorstep. He eats little boys. Puppy dog tails and big fat snails. Beware, take care! Beware"